Kdo jsem?

Odpovídat na otázku, kdo jsem, je vlastně hloupost, protože přečtením několika mých děl o mně získáte mnohem lepší představu, než z čehokoliv, co bych vám byl/a schopen/a na takovou otázku odpovědět. Navíc to, co si o sobě myslím, záleží na náladě, situaci a věku. Raději se podívejte, co o mně řekli druzí.

V psaném projevu jsem si zvykl/a, když o sobě mluvím, používat na konci příčestí minulého -l/a, ale nevadí mi domluvit se s konkrétními lidmi na konkrétním rodě. Jsem příznivcem gen­dero­vého no­mádismu a sympatizuji s Toyen; moji genderovou identitu nejlépe vystihují pojmy non-binary a genderfluid. Nepopírám existenci mužských a ženských vlastností a oblastí zájmů, ale zastávám názor, že nemá smysl podle nich dělit lidi na ženy a muže, protože každý člověk má v sobě obojí, byť v různém poměru. (Ale připouštím, že prezentovat se pouze jako muž či žena je výraznou výhodou v partnerských vztazích.)

„Osudně se ne­vyplácí být čistě a prostě mužem či ženou. Je třeba být žensky mužský či mužsky ženský.“

Virginia Woolf: Vlastní pokoj, kapitola VI.

Mám vystudovanou fakultu informačních technologií, což o mně vypovídá, že můj pohled na svět připadá většině lidí „matematický“ a logický. Zajímá mě např. veřejná doprava, gender studies, psychologie, tolkienologie (ne dost do hloubky).

Moji tvorbu nejvíc ovlivnili J. R. R. Tolkien, Richard Feynman a Alan Alexander Milne. Viz také Díla, která ovlivnila moji představu o literatuře.

Daria je již mnoho let můj neoblíbenější seriál. Vděčím jí za životní styl a řadu názorů, proto je velká část tohoto webu věnovaná právě jí. Snad si ji také oblíbíte. Druhá část webu je věnovaná mému vlastnímu postmoderně natu­ra­lis­tickému seriálu Ester Krejčí.

O mé literární tvorbě se dočtete na mém profilu na Psancích.cz.

Nebojte se mi napsat na singularis@volny.cz, zajímají mě vaše názory a dojmy týkající se těchto stránek, mé tvorby či seriálu Daria, neurazím se a i tvrdou kritiku mám rozhodně raději než zdánlivě tolerantní přehlížení. Počítejte ale s tím, že inklinuji k dlouhým, podrobným odpovědím (neumím se vyjadřovat stručně) a mívám potíže porozumět ostatním lidem; navzdory tomu, že se zajímám o psychologii, stále ještě nemám dobrý odhad na to, co se jim děje v hlavě a co po mě vlastně chtějí, takže se na mě prosím ne­hně­vejte, když vaši zprávu pochopím jinak, než jste ji mínil/a, nedělám to schválně.

Je o mně dobré vědět

• není třeba se mě bát, „nekoušu“
• často nerozumím náznakům či neexplicitním metaforám
• inklinuji k dlouhým, podrobným odpovědím a cizím slovům

Mám rád/a

• veřejnou hromadnou dopravu
• seriály Daria, NANA a Shirobako.
• černou a tyrkysovou barvu
• logiku
• humanitní i přírodní vědy a vědění vůbec
• stromy a lesy; vodu na pohled
• programování

Nemám rád/a

• genderovou či rasovou segregaci
• osobní automobily a motocykly
• neoprávněné fyzické násilí
• urážlivost
• lži a neupřímnost
• přechylování substantiv (včetně příjmení)

Skloňování Singularidy

Se skloňováním přejatých jmen zakončených na -is je v češtině docela potíž, pravidla totiž nabízí celou řadu možností – v ženském rodě můžeme jméno ponechat ne­sklonné, skloňovat je podle klasické řečtiny (což je běžné u jmen antických jako Artemis či Paris) či v mužském rodě podle vzoru „muž“. Zvolte si takový, který vám vyhovuje, ale já preferuji skloňování podle klasické řečtiny (sloupce 1 a 3).

Poznámka: Správný je v 1. pádě i tvar „Singularida“, ale ten se mi nelíbí.